Dlouho se odhodlávám napsat alespoň pár řádků k víkendu stráveném v Poličanech na Lectio Divina. Nevím, zda půjde přenést na papír to, co prožívám uvnitř, ale aspoň se o to chci pokusit.
Když jsem se přihlašovala na víkend Lectio Divina, těšila jsem se hlavně na ticho, toužila jsem po tichu. Toho jsem se dočkala brzy po příjezdu...
Co jsem ale neočekávala, bylo to, že ke mně Písmo svaté, SLOVO Boží, promluví a zasáhne na místě, o kterém jsem si myslela, že už není potřeba se k němu vracet... Bylo to tak tíživé, že jsem to ticho musela prolomit duchovním rozhovorem se sestřičkou Johankou. Tento víkend ke mně Ježíš promluvil pravdivě, ale něžně a s láskou... V tomto tichu a v naslouchání SLOVU jsem mohla slyšet to, co bylo třeba uslyšet. Je to jen začátek další cesty... Cesty k Pravdě a k větší důvěře Bohu, k jeho SLOVU, které má moc "přečíst" mě pravdivě a sílu uzdravovat... Nemůžu bohužel napsat nic konkrétního, protože to je příliš intimní.
A vidím, jak se pokouším psát, že to ani není moc sdělitelné...