Na začátku bych nejdříve popsala své obtíže, aby tak lépe vyznělo, jak mne Bůh obdaroval. Kde se mne dotkl.
Jsem řeholní sestra žijící 46 let v klášteře. Tyto rekolekce byly pro mne velkým darem poslaným Bohem, protože jsem několik let, desetiletí… prožívala krizi při čtení Písma – obtíže jsem přičítala věku: střední věk, únava, nedostatek sil, ospalost při ranním rozjímání, práce celý týden na plný úvazek ve zdravotnictví, aktivní povaha... Prosila jsem Boha, aby mi ukázal cestu, jak číst Písmo svaté. Nepomohly rady zpovědníka, ani jiných lidí. Místo, abych rostla v lásce k Bohu, najednou útlum, únava, nechuť. Často jsem prosila Boha, že toužím po prohloubení jeho lásky k Němu – zajet do hlubiny. Naléhala jsem, aby mi vysvětlil, jak najít poklad v poli a kvůli ní všechno prodat a koupit ji. Dlouhodobě jsem dávala na první místo sebe, svoje zájmy, plány, samozřejmě z lásky k Němu. Ale On byl často na posledním místě. Postupně byla moje prosba naléhavější. Moc jsem na něj naléhala, vynucovala si to na něm, že mám dnes svátek nebo narozeniny, co mi dá, čím mne obdaruje? Chci ho lépe poznat, chci vidět jeho Tvář, aby na mě s láskou pohleděl, a jeho pohled mi změnil život. Nechci už dál žít povrchním, vlažným životem. Stále jsem nenacházela cestu k četbě Písma sv. Kde jsem se zastavila na poloviční cestě? Proč mi Ježíš není vším?
A tak jsem z celého srdce přivítala nabídku zúčastnit se rekolekce Lectio divina s evangelistou Markem, které vedl O. Tomasz Kazański, SAC. Přijala jsem to jako pozvání od Pána a On mne nezklamal. Zakusila jsem, že Bohu na mně záleží, že moji modlitbu vyslyšel.
Byla jsem vděčná za duchovní doprovázení, kde se očišťovaly moje falešné představy o Něm. Při lectio, meditatio, oracio, contemplatio jsem začala postupně věřit Ježíši, Božímu Slovu. Bůh pomalu sestupoval do mého srdce, uzdravoval moje lži, nepokoje, lenost, pýchu, sobectví, strach, zranění, neodpuštění. Při lectio mi Pán odhaloval klíčové slovo, které se pro mne stalo novým nádechem, konfrontoval můj život. Boží Slovo četlo můj život a pomalu začalo hořet mé srdce. Začala jsem více chápat své povolání, abych byla s Ním. Boží Slovo, klíčové slovo mě dovedlo k vnitřnímu dialogu s Ním, k lepšímu pochopení Eucharistie, setkání s Božím milosrdenstvím ve svátosti smíření. A tak se mi to poskládalo, že jsem pilíře duchovního života viděla jako Cestu k Bohu, Pravdu a Život. Ukázala se mi, jak velká je Boží láska k člověku. Cítím se jím milována. Uvěřila jsem Ježíši v Božím Slovu a děkuji mu, že smím žít ve společenství s celou Nejsvětější Trojicí, která mne vede ke službě bližním, dává mi sílu učit se pokorné a vytrvalé lásce k těm, ke které mě posílá a které mi staví do cesty.
Děkuji Bohu, že vstal z mrtvých v mém srdci.