Jsem řeholnice žijící bez pár měsíců devět let v klášteře (od 2. 8. roku 2009). O těchto rekolekcích Lectio Divina s evangelistou sv. Markem jsem se dozvěděla na své klášterní jmeniny od mé představené. Odčetla jsem to jako dárek, který mi posílá z nebe moje patronka. Velmi jsem se těšila. Zvláště proto, že se měly konat na mém oblíbeném místě ve Vranově u Brna u P. Marie Vranovské, kde jsem už kdysi jezdívala před vstupem do kláštera, a kde se mě silně dotýkal Ježíš hlavně při adoracích. Vranov bylo jedno z míst, kde jsem rozlišovala své povolání. Takže se tam vždy ráda vracím. Rekolekce Lectio Divina byly prozatím moje nejkrásnější rekolekce v klášteře. Během nich se vynořovaly ve mně i mé negativní postoje, to s čím bojuji, co je těžké, to, že si nechám během dne ukrást Slovo Boží do mě ráno zaseté. Uvědomila jsem si, jak si mě stále Ježíš vede a ochraňuje mě, jak si mě vlastně Bůh vybral a zamiloval, ještě než jsem byla v lůně mé matky. Udělala jsem v životě hodně chyb, ale Jemu se to nikdy se mnou nevymklo z ruky. Děkuji Pánu, že si mě vyvolil, a že žiji v klášteře. Boží Slovo ke mně promlouvalo, k mému povolání, k mým řeholním vztahům. Není nejdůležitější vše stihnout během dne, ale být s Ježíšem, žit SLOVO BOŽÍ. Duchu Svatý, přicházej, prosím, stále znovu a znovu a pomoz nám žít SLOVEM ŽIVOTA. Pán se mě silně uzdravujíce dotýkal SLOVEM BOŽÍM, ve svátosti smíření, skrze slovo kněze a silné přímluvné modlitby skrze kněze. Prosím, Ježíši, dej, ať stále více lidských srdcí touží žít Tvým SLOVEM. Chvála Tobě, Nejsvětější Trojice, za tyto Boží rekolekce. Alleluja.
„Vy také vydávejte svědectví.“
(S.)