Cítila jsem se pozvaná na tyto exercicie. Přišly chvíle pochybností před nimi a znechucení v jejich průběhu. Pán však uskutečňoval svoje dílo a vedl mě tak, jak On chtěl. Celá ta zkušenost se dá sotva popsat v pár větách. Zní mi slovo proroka Ozeáše: On nás rozdrásal a on nás uzdraví, on nás zranil a on nás obváže…
Hned na začátku nade mnou prohlásil nebeský Otec, že jsem jeho dcera, kterou miluje, a že jsem dobrá, protože On mě dobrou stvořil, obnovil svoje pozvání k tomu, abych byla s Ním. O to jsem se později mohla opřít v těžkých chvílích, které na sebe nedaly dlouho čekat. Byly to dny úryvků z Písma o utrpení, kterým jsem se obvykle vyhýbala, četla je jakoby zpovzdálí, nepouštěla si je k tělu. Teď jsem měla s takovým textem prožít celý den! Hospodin mě uchránil od pokušení přečíst je opět jen tak ledabyle. Ba naopak – přiměl mě k tomu, abych před Ním nechala vystoupit ze svého srdce vše, co ve mně tyto texty vzbuzují. Mohla jsem mu to říkat, plakat, křičet, hněvat se… A zároveň vnímat jeho přijímající chápavý, něžný pohled. Přítomnost plnou milosrdenství a lásky. Společně jsme tak přivedli na povrch věci hluboko ukryté, bolavé, svazující, věci, za které jsem se moc styděla. I takové, které se skrývaly a přitom škodily. Otec mi dovolil být jako malé dítě v Jeho náručí. Nebo jsem Mu já dovolila, aby mě vzal do náručí? Mohla jsem vstoupit hlouběji do svého srdce a objevit tam Boží lásku, milosrdenství i svoje hříchy. Po té, co jsem prošla a přijala Ježíšovo utrpení a smrt, mohla jsem zažít Jeho i moje vlastní vzkříšení.
Důležité pro mě bylo, že máme nejprve číst s otázkou: Co říká Bůh? Otázku: Co mi říká Bůh? si máme položit až při meditatio.
Ještě nikdy jsem nebyla tak hluboce ponořena do Božího Slova, jako během tohoto týdne exercicií. Velikonoce jsem prožila mnohem intenzivněji než ve dnech, kdy je slavíme liturgicky. Byly to opravdu dny milosti Boží. Nejsem schopná ve svém běžném životě prožít všechny části Lectio divina každý den. Snažím se začít každé ráno co nejlepším lectiem a dál pokračovat, jak Pán dá. A tím také více než dříve stavět svůj život na Písmu. Písmo je mi mnohem bližší, stalo se mi více živým Slovem. Bohu díky.