Bůh mi skrze Ducha svatého něžně naznačoval, jak moc Mu chybím.

Vydáno: 13.3.2019 | Autor: Tomasz Kazański

Chvála Kristu!

Ráda bych se podělila o uzdravení skrze Boží slovo. Nejprve uvedu celou situaci: Až do poslední chvíle se mi na duchovní obnovu Lectio Divina opravdu nechtělo. Ve farnosti jsme měli zrovna v tu neděli společnou farní akci, a to, říkala jsem si, je dobrá příležitost pro nalezení a utužení vzájemných vztahů v rámci farního společenství. Ještě poznamenám, že jsem v dané farnosti nová a téměř nikoho tam neznám, tak jsem se na neformální farní společenství moc těšila. Sobotu bych pak taky mohla nějak využít. Tak jsem se za správné rozhodnutí modlila celý týden s tím, že chci to, co chce Bůh, protože On ví, co je pro mě nejlepší. Ale taky jsem Mu říkala, co chci já. Že vztahy jsou velmi důležité atd. Hned, jak jsem se za to začala modlit, mi zazněla v duši písnička: „Buď vola Tvoja, aj keď je ina než ta moja, buď všetko, čo chceš Ty...“ Tak! Bůh po celý týden přetvářel mé srdce k tomu, abych se tolik nevzpírala (i když jsem na jednu stranu chtěla Boží vůli, ale taky jsem chtěla, aby Boží vůle byla podle mě) a duchovní obnovu přijala. Ještě ten den, kdy duchovní obnova začínala, jsem si říkala, že tam asi nepojedu, že jsem fakt unavená a potřebuji si odpočinout. „Ach, Ježíši, Ty to všechno víš...“ Vnitřně jsem měla milion námitek, ale fyzicky jsem dělala všechno tak, že jedu. Jako bych to ani nedělala já, prostě jsem se nechala nést.
Již na samotném místě, dle doporučení, jsem si před spaním přečetla dvakrát úryvek z Písma, který budeme následujícího dne rozjímat. Již zde mi padla do oka slova: „poslal je po dvou“. Šla jsem spát. Ráno, ještě před společným programem, jsme měli začít lectio – tedy hodinu se věnovat pouze čtení toho daného úryvku, co Bůh říká obecně. Dopoledne následovalo meditatio – tedy hodinu o daném úryvku rozjímat, co chce Bůh říct konkrétně mně. Jako bych ale byla zablokovaná, nic mě neoslovovalo. Dodávám, že oněm slovům „poslal je po dvou“ jsem nevěnovala pozornost. Prostřednictvím rozmluvy s knězem jsem rozpoznala, že mi zde Bůh ukazuje důležitost vztahů. Nekráčet světem sama, neohlížet se jen na sebe, ale s druhými, být tu pro ně, dávat jim prostor k růstu. Nicméně u toho jsme s Bohem nezůstali. V průběhu soboty během mlčení, procházky, adorace...mi Bůh skrze Ducha svatého něžně naznačoval, jak moc Mu chybím. Bylo my úzko a styděla jsem se, že jsem kladla takovou důležitost vztahům s druhými lidmi a na vztah s Nejvyšším jsem nemyslela. Otec si mě povolal na tuto duchovní obnovu, aby mě znovu přitáhl k sobě, abychom spolu obnovili vztah. Jeho Slovo se mi ještě onu sobotu stalo neskutečně živým. Nedokážu ten pocit popsat, ale od té doby, každé setkání se Slovem Božím působí radost mého srdce, ačkoliv se nejedná vždy o radostné sdělení Boha ke mně. Už to, že mohu slyšet, co mluví Hospodin ke mně, je pro mě radostí. A nechci tento kanál, spojení, zase ucpat! K tomu ať nám pomáhá Bůh. Amen. :)
 
Veronika
 

Zpět do rubriky